Přidat k oblíbeným info@karavana-uspechu.eu   tel.: (420)  608 87 28 27     Úterý, 16. října 2018        

Články


     Seznam článků

   12.04.10 22:07 | DANĚ
daněHistorie daní

Vladimíru Iljiči Leninovi, zakladateli bolševické diktatury v Rusku je připisován výrok: „Stát je nutné zlo." Z tohoto výroku by logicky měly vyplývat dva závěry: stát je nutný a stát je zlo. Je pravda, že bolševický totalitní stát zlem skutečně byl a to ne ledajakým! Měl však pravdu Lenin se svým výrokem? Stát bezesporu nutný je, jiná svrchovaná forma organizace života společnosti v současné době ani neexistuje. Představuje stát zlo? Na tuto otázku lze lakonicky, avšak pravděpodobně asi správně, odpovědět: jak který.
Jedním z projevů státní moci je vybírání daní. Občané a podnikatelé si obvykle stěžují na jejich výši. Na druhou stranu by však chtěli jezdit po nových dálnicích, užívat si bezplatného a zároveň kvalitního zdravotnictví a těšit se všem výhodám sociálního státu. To však bez daní jaksi nelze financovat. Stát se proto naopak snaží nápadně či nenápadně daně zvyšovat a přitom láká velké podniky na daňové úlevy. Problematika daní je složitá a je neodmyslitelně spjata se stáním životem od jeho počátků.
My se v následujících odstavcích pokusíme stručně objasnit historii daní. Bude nás zajímat, jak a z čeho se daně vyvinuly, kdo a za jakým účelem daně vybíral, zda se přitom uplatňovaly motivy sobecké nebo sociální, kdo byl nejvíce zatížen daňovým břemenem a jakou roli daně v historii lidstva sehrály.
Aby mohl stát nějaké daně vybírat, musí být ekonomika dané společnosti na takové úrovni, aby zmíněné daně vůbec bylo z čeho vybírat. Jinými slovy: v určité společnosti musí existovat nadprodukce - po většinu historie lidstva se jednalo o nadprodukci potravin - ze které pak mohou představitelé moci část odčerpávat prostřednictvím daní, dávek, tributů, poplatků, desátků, berní atd. V souvislosti s problematikou historického počátku daní si musíme položit několik otázek? Kdo daně vybíral? Kdo daně platil? A konečně: K jakému účely byly daně vybírány?
Kdo daně vybíral? Na tuto otázku lze odpovědět poměrně jednoduše. Daně vždy vybírali držitelé moci, ať už to byl faraon, král, císař či kníže (ti všichni vlastně pouze zosobňovali stát), řecký městský stát, římská republika nebo kmenový svaz. Ale v evropském středověku daně respektive desátky vybírala i šlechta a církev. Zkrátka nadprodukce určité společnosti směřovala formou daní od neprivilegované většiny k privilegované menšině. Tím jsme zároveň odpověděli na otázku, kdo daně platil. A skutečně, v Evropě až do 19. století příslušníci privilegovaných společenských vrstev daně platit nemuseli, zatímco je od svých poddaných vybírali.
Zodpovědět otázku, k jakému účelu byly daně vybírány, bude pravděpodobně nejsložitější, protože hledání správné odpovědi může být v tomto případě zatíženo emocemi. Ze školních hodin dějepisu si snad všichni pamatujeme nějaké to krvavě potlačené povstání poddaných či nevolníků, které vypuklo proto, že představitelé moci vybírali vysoké daně i přesto, že zemi toho roku postihla neúroda a rolníkům nezbývalo na obživu jejich rodin. Ze školních lavic si tak odnášíme několik emocionálně - intelektuálních asociací: když feudál, tak ukrutný, když daně, tak nespravedlivé a vysoké, když poddaný, tak hodný a zubožený. Odpovídala ale historická realita skutečně této rozšířené představě?
Otázka, k jakému účelu začaly být daně vybírány, je podružná, a je dokonce pochybné, zda tento prvotní účel vůbec někdy zjistíme. Otázku vzniku daní totiž musíme posuzovat v souvislosti s již zmíněnou problematikou nadprodukce. Rozvoj lidstva v historii vždy souvisel s množstvím nadprodukce, kterou byly schopny jednotlivé společnosti vyrobit. Nadprodukce potravin umožňovala místní i dálkovou směnu a také vznik těch vrstev společnosti, které se jí nemusely bezprostředně věnovat. Postupně se tak vyvíjely vrstvy kněží a šlechty, které se stávaly oporou každého státu a jako takové také vybíraly daně. Nadprodukce, které dosahovaly zemědělské společnosti, tak umožnila vznik situace, kdy se doslova může vyplatit vládnout druhým lidem ať již násilím či institucionálně. Privilegovaní vládci pak žijí z práce ovládaných a na historické scéně se objevuje politická moc.
Znamená to snad, že by měl Lenin s tím „zlým státem" pravdu a že by i ony asociace ze školního dějepisu byly oprávněné? Znamená to snad, že po celou historii se děla strašlivá nespravedlnost, kdy chudá většina platila daně bohaté menšině, která díky nim měla pohádkovou životní úroveň, až teprve ve 20. století socialistické strany konečně zavedly progresivní zdanění a začaly financovat sociální stát? To jistě ne, to by bylo zjednodušené a navíc nesprávné chápání dějinného vývoje.
Existence privilegovaných společenských vrstev, které si prostřednictvím daní přivlastňovaly nadprodukci neprivilegované poddané většiny, totiž umožňovala další rozvoj výroby, obchodu, ekonomiky a tak i další technologický pokrok. Uveďme si jednoduchý příklad: kdyby byla nadprodukce vyrobená jednou rolnickou komunitou na počátku éry kovů rovnoměrně rozdělená mezi její jednotlivé členy, nikdo by nedisponoval takovými zdroji, aby si mohl opatřit kovové nástroje. Avšak koncentrace bohatství v rukou menšiny umožňovala této menšině vyměňovat naturální přebytky za kovové nástroje a zbraně a stala se tak existenční základnou života specializované společenské vrstvy, která se zabývala prospekcí, těžbou získáváním a zpracováním kovů a stávala se tak činitelem dalšího technologického společenského pokroku. Právě uvedený model funguje v podstatě až dodnes, i když samozřejmě na jiné úrovni.
Vidíme tedy, že společenská nerovnost, jejímž projevem je menšinou prováděný institucionální odběr nadprodukce většiny, realizovaný formou zdanění, se ukazuje jako nezbytný předpoklad technologického ale i společenského rozvoje lidstva. Rovnostářské společnosti jsou společnostmi stagnujícími. Daně tak neodmyslitelně patří k existenci státu a finanční prostředky z nich vyplývající představují akumulační základnu pro rozvoj společnosti. Výše uvedené však tvoří pouze ten nejobecnější rámec teorie vzniku a oprávněnosti daní a nevylučuje, že v mnoha konkrétních případech daně nebyly vybírány pouze pro potřeby vládnoucí vrstvy a že jejich celková výše ve svém důsledku ruinovala jejich plátce a rozvoj společnosti tak zpomalovala.
Ve starověku byly daně státem vybírány v naturální podobě a např. vedle válečné kořisti představovaly pouze jeden z druhů státních příjmů. Ve středověku postupně vznikaly nové druhy daní, které především získávaly stálý, pravidelný a peněžitý charakter. Vyvinulo se i několik výjimek z placení daní, kdy církev a šlechta byly od daňového břemene osvobozeny, zatímco samy od svých poddaných daně vybíraly. Daňové systémy byly značně nepřehledné a vyznačovaly se spoustou zvláštností, z nichž jednu představovali např. židé platící panovníkům za ochranu. Daně, berně, desátky atd. platili poddaní svým pánům z řad církve nebo šlechty. Pokud chtěl zvláštní daně vybírat i král, v tomto případě se většinou jednalo o tzv. zemskou berni, musel požádat zemský sněm o svolení. Z této praxe se pak postupně vyvinuly parlamenty. Jinak král = stát měl samozřejmě jiné zdroje příjmů. Jednalo se např. o tzv. horní regál, důchody z královských měst, královská mýta a cla atd.
Daně nesloužily pouze k obživě příslušníků privilegovaných stavů, protože především šlechta měla svá vlastní hospodářství. Také nelze zjednodušeně tvrdit, že daně byly vybírány „na válku". Daně sloužily především k akumulaci bohatství společnosti. A jak bylo toto bohatství využito? Samozřejmě že i k obraně země proti nepříteli nebo naopak pro dobyvačnou válku. Ale z čehopak asi byly postaveny ty stovky a tisíce historických památek? Jaké zdroje financovaly rozvoj lidského poznání a později i vědy? Z čeho byly budovány hrady, kláštery, silnice atd?

daněPrvní ucelené daňové soustavy se objevily až ve druhé polovině 18. a během 19. století v období ekonomického liberalismu a zahrnovaly daně přímé a nepřímé. Daně tehdy již měly charakter pravidelných plateb a tvořily hlavní zdroj příjmů státních rozpočtů. Povinnost platit daně se tentokrát již vztahovala na všechny ekonomicky aktivní obyvatele a podnikatelské subjekty. Od přelomu 19. a 20. už bylo pravidlem, že se výše daně vyměřovala na základě daňového přiznání. V této době se také již setkáváme s uplatňováním progresivní daňové sazby, což si vyžádala existence dělnictva, jakožto nové a stále početnější společenské skupiny. Byly zaváděny tzv. majetkové daně, které postihovaly nejbohatší obyvatele. Došlo tak jakémusi obratu historické situace. Ještě před Francouzskou revolucí to byly privilegované a bohaté společenské vrstvy, jejíž příslušníci nemuseli platit daně. Přibližně o sto let později již bohatí lidé formou daně odevzdávali procentuálně větší část příjmů než jejich méně majetní spoluobčané.
Problematika progresivního daňového zatížení se stala jednou z nejdiskutovanějších daňových otázek 20. století. Podle směnné daňové teorie, která je někdy nazývána rovněž jako teorie ekvivalence, jsou daně protihodnotou za služby, které jedinci poskytuje stát. Již klasický britský liberální ekonom Adam Smith ve svém legendárním Bohatství národů tvrdil, že v zájmu obecného bohatství je uvalovat pokud možno co nejnižší daně. Adam Smith totiž považoval státní výdaje za málo produktivní a předpokládal že racionálně uvažující občané a podnikatelé sami nejlépe vědí, za co své finanční prostředky utratit, respektive do čeho je investovat.
Vztahem výše zdanění, nezaměstnanosti a celkového rozvoje národního hospodářství se ve své práci Budujme stát pro 40 000 000 věnoval i Jan Antonín Baťa. Ve druhé polovině 30. let 20. století tehdejší Československo patřilo mezi země s nejvyšším daňovým zatížením na světě. Zejména tíživost daní podle Bati zaviňovala naši vysokou a trvalou nezaměstnanost. Příčinnou souvislost Baťa spatřoval v tom, že vysoké daně podnikatelům znemožňovaly podnikat, zdražovaly výrobu a tudíž i poškozovaly export. V důsledku vysokého zdanění podle Bati klesala podnikavost obyvatelstva a také výše mezd a v důsledku toho rostl počet nezaměstnaných. J. A. Baťa v této souvislosti upozorňoval na nebezpečí bludného kruhu - výše daní působí negativně na podnikavost, čím méně pak soukromé podnikání vynáší, tím více je stát zdaňuje, aby udržel příjmy do veřejného rozpočtu.
V současné době můžeme na Baťovy názory navázat. O systému zdanění se u nás diskutuje již delší dobu. S určitým zjednodušením můžeme shrnout, že pravicové strany prosazují spíše menší zdanění, kdežto levicové strany naopak zdanění vyšší a také zdanění progresivní, kdy občané procentuálně platí tím vyšší daň, čím více vydělávají. Je to správné? Většina našich spoluobčanů si vydělává průměrný nebo nižší než průměrný příjem. Těmto lidem může být celkem jedno, zda bohatší lidé na dani odevzdají větší podíl ze svých příjmů. Navíc u nás bohužel stále přetrvává přesvědčení, že bohatí lidé ke svým majetkům přišli nezaslouženě nebo dokonce nepoctivě. Bohužel se takoví mezi bohatými najdou a hodně se jich objevilo hlavně v prvních letech ekonomické a společenské transformace po roce 1989. V současné době však platí, že majetek nebo dokonce bohatství lze získat hlavně vlastním úsilím, pílí, invencí a vynalézavostí.
Podle mého názoru je do značné míry nelogické, že občané platí tím vyšší daně, čím více vydělávají a tudíž i přispívají k růstu obecného bohatství společnosti, a naopak platí tím nižší daně, čím více si prostřednictvím sociálních dávek a dalších vymožeností sociálního státu berou ze společného majetku. S jistým zjednodušením lze říci, že progresivním zdaněním stát trestá úspěšné občany. A populističtí levicoví Jánošíci by nejraději trestali a trestali ... Uvědomme si však, co jsme si řekli nejen o společenském významu nadprodukce, ale také na názor J. A. Bati.
V úvodu jsme si připomněli Leninův výrok. I na závěr navštívíme Rusko, tentokrát však ocitujeme staré ruské lidové přísloví, které praví: „Zákony ať nejsou žádné, jen ať lidé žijí řádně." Jednoduché poselství obsažené v tomto přísloví je bohužel utopické. Dokud se lidé nenaučí „žít řádně", bude zapotřebí existence státu a tudíž i daní.


     Seznam článků








ROZŠÍŘENÉ VYHLEDÁVÁNÍ



  Citáty  
۰Skuteční vůdci nás inspirují k tomu, aby jsme byli větší a abychom dělali věci, kterých se bojíme.

Robert T. Kiyosake
 



Registrace zákazníka

Jak pracovat s knihami

Nabídka spolupráce




Email:  
Heslo:  
Poslat heslo

Starobylé svitky



VIDEO






Vedeme.cz


administrace
© copyright 2009 | www.frkal.com/ WebDesign | all rights reserved