Přidat k oblíbeným info@karavana-uspechu.eu   tel.: (420)  608 87 28 27     Úterý, 11. prosince 2018        

Články


     Seznam článků

   09.08.11 20:38 | Co a jak s finanční gramotností

   Co a jak s finanční gramotností !!!                                           www.iHNed.cz  6-7/2011

 
USA a obecně anglosaské země jako země s nejdelší tradicí odpovědnosti za svůj vlastní (i finanční) osud mají i nejdelší tradici finančního poradenství. Dalo by se předpokládat, že s tak dlouhou tradicí by měli být lidé finančně gramotní. Ale nikoli pouze ve smyslu schopnosti přečíst si smlouvu, ale především umět vyhodnotit souvislosti. I proto se před několika desetiletími v USA zrodil koncept finanční gramotnosti.

 Evžen Fojtík

Existuje mnoho asociací a především nadací, které se zabývají finančním vzděláváním. Tedy pokud nebudeme počítat "klasické" školy. Jednou z nich je i Jump$tart Coalition for Personal Financial Literacy, která sdružuje fyzické osoby z různých finančních společností a škol. Mohlo by se zdát, že finanční vzdělávání není v USA již potřeba, vzhledem k již zmíněné, dlouhé tradici. Nicméně zatím to vypadá, že je naopak nutno jej zefektivnit (ale jak to udělat?). Stačí si vzpomenout, co bylo jedním z impulsů poslední finanční a následné ekonomické krize. Příčin byla samozřejmě celá řada, ale jednou z nich byl trh hypoték, kdy tento produkt si vzala spousta lidí, kteří při následně změněných podmínkách nebyli schopni je splácet. Lidé sice (alespoň někteří) věděli, co znamená úrok, kolik přeplatí apod. Ale již nebyli schopni si vyhodnotit, zda riziko nesplácení při změněných podmínkách je pro ně akceptovatelné. Stejná situace je ale i u nás. Pravda, vyhodnotit budoucí vývoj ekonomiky je velký problém i pro lidi, kteří se "jí zabývají denně". Přece jen známe odhady analytiků a "úspěšnost jejich odhadů". Tak jak potom mohli budoucí finanční situaci předpovědět "obyčejní" lidé. Nicméně alespoň základní povědomí o budoucím možném a pravděpodobném vývoji by mít mohli.

 PROČ STÁLE KLESÁ?

Téma finančního vzdělávání se dostalo i do amerického Kongresu. Ale vypadá to, že to není příliš platné. Tuto tezi podporuje průzkum Jump$tart Survey, který výše uvedená nadace provádí od roku 1995. Podle něj finanční gramotnost stále klesá (v roce 1997 byla na úrovni 57,3 % a v roce 2008 pak jen 48,3 %). Za více než desetiletí, kdy je finanční vzdělávání jedno z hlavních témat, se tak místo pokroku dosáhlo pozoruhodného úpadku. Nejde však jen o USA. Tento problém je celosvětový. Komparativní studie publikovaná v roce 2005 organizací OECD ukázala, že stejné problémy jsou v Jižní Koreji, Austrálii i Velké Británii. Kupodivu tedy vesměs v zemích s anglosaskou tradicí finančního plánování. V tomto světle se pak raději ani nedomýšlet, jakého výsledku bychom dosáhli v kontinentální Evropě či dokonce v její střední a východní části.

Přitom dokonce v Británii se spotřebitelé příliš nenamáhají vyhledávat informace o finančních produktech. Hlavním zdrojem informací jsou bankovní letáky, rady známých apod. Žádné sofistikované vyhledávání či analyzování. Myslím, že to spoustě z nás něco připomene. A pro mnoho Kanaďanů je návštěva finančního poradce více stresující než návštěva zubaře.

Pak je voleno jednoduché řešení a tím je "šťastná nevědomost" a odkládání finančních rozhodnutí na neurčito. Anebo, a co je ještě horší, berou si super výhodné půjčky s vysokým úrokem, stejně jako dříve mnoho z nich investovalo do "produktů" slibujících úrok mnohem vyšší, než je dlouhodobý průměr akciového trhu.

 FALEŠNÉ SEBEVĚDOMÍ

Úsilí vynakládané všemožnými autoritami se nějak minulo účinkem. Důvodů může být několik. Finanční chování člověka závisí od toho, co si myslí, že ví. Zatímco výsledky jeho chování se odvíjí od toho, co skutečně ví. Velmi často se stává, že lidé v důsledku nadměrné sebedůvěry přeceňují pravděpodobnost příjemných událostí a podceňují možnost výskytu těch nepříjemných. Navíc, pokud se investor ve svém odhadu "trefí", je to jen jeho zásluha. Avšak v opačném případě za to může trh, recese či špatné rady finančního poradce. Typické "oběti" tohoto jevu jsou vzdělaní lidé, zejména muži.

Finanční produkty jsou charakteristické používáním číselných hodnocení. Úroky z půjček, inflace, výnosy z investic, mezi tím vším se dá najít logická souvislost. Zvládání finančních otázek proto vyžaduje alespoň elementární matematické schopnosti. Což je často velký problém. Lidé, jak v tuzemsku, tak zahraničí, jsou často schopni zvládnout otázky o úrocích, inflaci, hypotékách apod. Dokážou je teoreticky popsat. Bohužel však jen málo z nich dokáže je kombinovat, např. zodpovědět správně vztah mezi úroky a inflací.

 ZNALOSTI JSOU I ZE ZKUŠENOSTI

Co je však ještě horší, mnoho lidí, není schopných správně řídit a spravovat ani své rodinné finance. Lidé nedokážou ani sledovat pohyb na kreditní kartě, spravovat běžný účet apod. Ještě horší je pak povědomí o podmínkách finančních služeb. Je problém např. určit výši úroků u leasingu, hypotékách či při přečerpání kreditní karty. Mnoho lidí se tak vrhá do aktivit, o nichž nic neví, ale které je vyjdou velmi draho.

Potvrzuje to i průzkum, jenž provedla organizace Financial Industry Regulatory Autority (FINRA) v USA (tento průzkum je prováděn pravidelně již několik let), a který se zaměřuje na jištění stavu finanční gramotnosti mezi obyvatelstvem, vyplynulo z něj mimo jiné, že starší lidé dokázali správně odpovědět na více otázek. Například na otázku o inflaci odpovědělo správně 43 % lidí ve věku do 30 let, ale ve věku nad 30 let byl počet správných odpovědí větší než 70 %. Pochopení vlivu inflace na hodnotu peněz zřejmě kromě logického uvažování vyžaduje rovněž i osobní zkušenost. Tento závěr podporují i další údaje o deklarovaných finančních vědomostech. Avšak tyto údaje se v porovnání se skutečným chováním respondentů značně rozcházely. Například tři čtvrtiny lidí nad 60 let vždy splatí úvěr z kreditní karty (u nás bychom mohli spíše říci kontokorent či spotřebitelský úvěr, neboť kreditní karty zatím nejsou tolik rozšířeny) v plné výši a jen 11 % zaplatí sankční poplatek za pozdní správu. Hotovost z kreditní karty vybírá pouze 5 % a za přečerpání účtu platí jen 2 % lidí. (Bylo by zajímavé vidět srovnání s Českou republikou, kolik procent lidí překračuje svůj zůstatek na účtu a platí bankám "zbytečně" úroky.) Mladí lidé jsou v tomto bezstarostnější. Ve věkové skupině 18 až 29 let limit přečerpává 14 % z nich, 41 % platí jen minimální splátku a 23 % platí se zpožděním. Může to být tím, že mladí lidé nemají tolik prostředků, spíše si však neuvědomují zbytečné finanční ztráty, mají jinak nastavené priority (více si užívat) a jednoduše řečeno nespravují svůj osobní rozpočet tak dobře. Až osobní zkušenost s rostoucími dluhy a případně exekutorem je naučí poznat, které finanční služby se vyplatí a které jsou příliš drahé.

 VZDĚLÁNÍ NENÍ VŠE

Zajímavý rozdíl byl i mezi vysokoškoláky a středoškoláky. Vysokoškoláci dosáhli lepších výsledků (62 % oproti 48 % u SŠ). Tento vysoký rozdíl pravděpodobně nebyl způsoben odlišnou úrovní teoretického vzdělání, ale mírou zkušeností. Lze důvodně předpokládat, že vysokoškoláci již mají praktické zkušenosti (vlastní kreditní karty, půjčky na auta či školu). Tento názor podporuje i skutečnost, že středoškoláci již spravující vlastní prostředky dosáhli lepších výsledků než ostatní středoškoláci.

Je správné učit děti zacházet s penězi od střední či již základní školy? Určitě ano, nicméně nemůžeme od toho asi příliš očekávat. Zacházet s prostředky není něco, co se dá nastudovat teoreticky. Na druhou stranu by se nemělo zanevřít na finanční vzdělávání, a to nejenom u mládeže. Je však nutno nezůstávat pouze u teorie (tak jak se to v mnohých případech děje), ale dávat co největší zřetel na praxi.

 JAK JE TOMU U NÁS?

Stejně jako v USA a dalších zemích světa, je i v ČR téma finanční gramotnosti velmi populární. Existuje množství kurzů a iniciativ (velmi se lišících kvalitou), kde se lidé mohou dozvědět mnohé o světě financí. Je i program pro základní a střední školy. Avšak výsledky jsou hodně podobné těm, které známe ze zahraničí. Teoreticky jsou lidé, alespoň někteří slušně vzděláni, avšak praxe znatelně pokulhává. Znatelně roste počet exekucí a osobních bankrotů. Hodně lidí používá spotřebitelské půjčky a kontokorentní úvěry (analogie kreditních karet v USA) k zaplacení výdajů, na které by měli mít vytvořenu rezervu. Ovšem to je zřejmě nikdo nenaučil znát. Jen málo domácností si tvoří osobní rozpočet, vědí, jaké mají výdaje a dokážou své prostředky efektivně spravovat. Někteří znají teorii, vědí co je to inflace, co jsou dluhopisy, ale jak již bylo řečeno, neumí to v praxi použít.

Jeden z dalších, téměř učebnicových, příkladů finanční (ne)gramotnosti v ČR můžeme vidět, když se podíváme na statistiku přílivu a odlivu peněz do fondů podle AKAT ČR. Zdá se to poněkud zvláštní a nevypovídající? Naopak. Podle této statistiky dochází k odlivu prostředků z fondů peněžního trhu a naopak k přílivu prostředků do akciových, dluhopisových fondů apod. Přičemž jak dluhopisy, tak akcie zaznamenaly dobrou výkonnost v posledních dvou letech. Příliv prostředků do výše uvedených fondů je zásluhou minulé výkonnosti a investoři reagují na tuto skutečnost s určitým zpožděním. Patrné je to především u akciových investic. Největší čisté přílivy jsme registrovali v první polovině roku 2007, tedy těsně před vrcholem akciových trhů, naopak nejmenší přílivy (resp. u většiny trhu čisté odlivy) v první polovině roku 2009, tedy okolo dna. Od té doby přílivy pomalu opatrně narůstají, i když stále nedosahujeme předkrizových hodnot.

 ROZUM PROTI EMOCÍM

Selský rozum velí nakupovat levně a prodávat draze, ale při investičních rozhodnutích hrají častěji roli emoce a podle toho tyto statistiky vypadají.

Dříve jsem si myslel, že s rostoucí finanční gramotností se bude tento efekt snižovat, ale zřejmě to s tím nemá nic společného. Když se totiž podíváte na statistiky z jiných zemí, podíváte se na chování nejen retailových klientů, ale i těch institucionálních, dostáváte všude velmi podobný obrázek. Investiční disciplína, schopnost ovládnout své emoce, to je na investování to zdaleka nejtěžší.

Jak zvýšit podíl praxe na finanční gramotnosti je obtížné říci. Mohou se pořádat semináře, hrát různé hry, ale až samotný život lidi naučí (tedy alespoň by měl) prostředky efektivně spravovat. Bohužel je život školou s nejdražším školným. Je nutné si vzít z chyb alespoň takové ponaučení, aby se už neopakovaly. Typickým příkladem je slib výrazného zhodnocení, na který stále hodně lidí slyší.

 


     Seznam článků








ROZŠÍŘENÉ VYHLEDÁVÁNÍ



  Citáty  
۰Knihy nejsou výdaj. Jsou investice – a pokud vím, jsou nejlepší investicí na světě.

Earl Nightingale
 



Registrace zákazníka

Jak pracovat s knihami

Nabídka spolupráce




Email:  
Heslo:  
Poslat heslo

Starobylé svitky



VIDEO






Vedeme.cz


administrace
© copyright 2009 | www.frkal.com/ WebDesign | all rights reserved