Přidat k oblíbeným info@karavana-uspechu.eu   tel.: (420)  608 87 28 27     Pátek, 22. června 2018        

  Životopisy slavných  

Jan Antonín Baťa 1898-1965 ...


Dovolte nejprve citát:


"Městský soud v Praze zrušil rozsudek Národního soudu, kterým byl Jan Antonín Baťa v květnu 1947 bez obžaloby a v nepřítomnosti odsouzen podle § 4 retribučního dekretu na 15 let vězení. Městské státní zastupitelství pak dne 15. listopadu 2007 konstatovalo, že nebyl spáchán žádný trestný čin a věc bez dalších opatření založilo."

Trvalo 60 dlouhých let, než byl dán průchod spravedlnosti. Ale málokdo ve Zlíně pochyboval o tom, že Jan Antonín Baťa byl vždy čestný muž, obětavý vlastenec a odpovědný šéf. Tak teprve nyní můžeme u tohoto pomníku bez jakýchkoli pochyb ocenit geniálního a úspěšného pokračovatele díla Tomáše Bati, zakladatele moderního obuvnického průmyslu v Československu a zakladatele moderního Zlína.

Jan Antonín Baťa se narodil 7.března1898 v Uherském Hradišti. Zde vyrůstal a chodil do školy. Jeho nevlastní bratr Tomáš si ho pak vzal na starost a ve svém zlínském podniku mu poskytl všestrannou průpravu pro budoucí uplatnění. Jan přitom viděl v Tomášovi nejen staršího bratra, ale i svého učitele a životní vzor.

Jan se brzo ukázal jako bystrý a nadaný pracovník. Tomáš mu svěřoval stále závažnější úkoly a Jan si jejich úspěšným plněním a podnikatelskými nápady získával Tomášovu důvěru. Tomáš ho postupně zapojoval do řízení svých podniků a začal ho cílevědomě připravovat jako svého pokračovatele.

Tomášova smrt v roce 1932 znamenala pro celou rodinu a jeho spolupracovníky nečekanou tragedii. Ale díky Janově rozhodnosti a organizační schopnosti nezanechala stopu na chodu Baťových závodů.

Na základě kupní smlouvy, jejíž platnost potvrdila poslední vůle Tomáše Bati, se Jan stal výhradním majitelem akcií společnosti Baťa a.s. Jan velmi dobře ví, že společnost musí pokračovat v duchu Tomášova díla, aby byla úspěšná. Společnost je nyní vedena trojčlenným direktoriem - šéf Jan Antonín Baťa na základě svých schopností a dovedností odpovídá za výrobu a technologie, za technický výzkum a vyšší formy vzdělávání, ředitel Dominik Čipera za ekonomiku a organizaci závodů, a ředitel Hugo Vavrečka za styky s politickými a hospodářskými kruhy a se zahraničím.

V letech 1932 - 1939 došlo k mohutnému rozvoji společnosti, která se stala světovým kolosem. Jan dovedl formulovat podnikatelské vize, a tak výsledkem jeho práce a podnikatelských nápadů bylo zmnohonásobení Tomášových aktivit, rozvoj podniku, ale také rozvoj Zlína jako kvetoucího města amerického střihu.            

                         

Architekti Gahura a Karfík pokračovali nejen ve výstavbě výrobních hal, a správních budov, ale i rodinných domků pro zaměstnance. Vyrostla centrální správní budova - mrakodrap, v Otrokovicích pokračovala výstavba továrny a obytné čtvrti Bahňák. Rozvíjí se vlastní filmová výroba a další kulturní aktivity.

Jan plánuje vybudování rozsáhlé sítě dopravních cest - silnic, železnic a vodní dopravy - rozvíjí podnikovou leteckou dopravu, protože je přesvědčen, že letectví bude významným hospodářským činitelem Československa. Nezapomíná na vzdělání svých zaměstnanců, a proto buduje studijní ústavy pro rozšiřování vzdělání, pro vědeckou a výzkumnou činnost.

Jako ocenění dosavadního díla Jana Antonína Bati a jeho vizí uděluje 26. března 1938 Vysoká škola technická Dr. E. Beneše v Brně Janu Antonínu Baťovi čestný doktorát.

Jan Antonín Baťa se nesmířil s mnichovskou kapitulací a s následnou okupací republiky. Pokud to bylo jen trochu možné, stěhoval výrobní jednotky do zahraničí. Zahájil výstavbu továrny v Kanadě, ředitelem ustanovil svého synovce Tomáše Baťu mladšího. Plánoval vybudování amerického Zlína v Belcampu ve státě Maryland, narazil však na tuhý odpor ze strany konkurence - amerických výrobců obuvi.

Jednal zároveň s prezidentem Benešem o formě podpory národního odporu. Bohužel, tyto dvě osobnosti si neporozuměly. Prezident požadoval, aby Jan Baťa podepsal veřejné prohlášení na podporu zahraničního odboje. To však Jan nemohl udělat, protože by ohrozil vedoucí pracovníky svých podniků v okupovaném Zlíně.

V Brazílii, kde měla firma Baťa rozsáhlé pozemky, budoval Jan Baťa novou obuvnickou továrnu a sídliště zlínského typu.. Stále se zajímá o vývoj války, o odbojovou činnost londýnské vlády a přes neporozumění s prezidentem Benešem ji podporuje nemalými finančními prostředky. Zároveň promýšlí kroky, které je nutno uskutečnit po válce k obnovení československého hospodářství. Nesmíme také zapomínat na Janovu literární činnost, která obsahuje kromě několika románů hlavně hospodářské spisy, cestopisy, a vynikající epigramy.

Nepravda o Janu Antonínu Baťovi se v Československu začala říkat a psát ne až po Únoru 1948, ale už za války, kdy byly podniky Baťa nespravedlivě zapsány na černou listinu spojenců, a potom v období té podivné lidové demokracie v létech 1945 až 1948.

Po válce získali komunisté ve Zlíně všechny důležité pozice v řízení města a okresu, v průmyslových podnicích a v policii. Už 7. května 1945 byli vyhozeni ředitelé Baťových závodů, Čipera a Vavrečka byli zatčeni. Na podnik byla na základě Benešova dekretu z 19.5.1945 uvalena národní správa. Na základě dalšího Benešova dekretu byly pak znárodněny i Baťovy závody - za náhradu. Komunisté však usilovali o to, aby je získali bez náhrady. To by ovšem musel být jejich majitel odsouzen za kolaboraci.

Z dokladů získaných z amerických státních archivů vyplývá zajímavá skutečnost: československá vláda požádala spojenecké národy, aby - přestože válka skončila a černá listina také - byl Jan Baťa nadále na černé listině ponechán, protože jinak by tím bylo znemožněno jeho odsouzení v Československu a následná konfiskace jeho majetku.

Jan Baťa byl tedy obviněn z kolaborace a ohrožování odboje, a z údajné přípravy plánu na násilný přesun českého národa do Patagonie.

Soud byl již tehdy - v roce 1947 - zmanipulovaný komunisty, Janovi bylo zabráněno obhájit se na místě, svědkové obhajoby nebyli vyslechnuti. V květnu 1947 byl Jan v nepřítomnosti odsouzen na 15 let za "zločin proti státu podle § 4 retribučního dekretu, který měl spáchat tím, že jako československý občan v době od poloviny r. 1939, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, vědomě v zahraničí poškozoval zájmy republiky Československé tím, že se odmítl připojit otevřeně k československému hnutí odbojovému, bránil v tom i svým zaměstnancům a jednal tak, že i se svými závody přišel na černé listiny anglickou a americkou, a tím poškodil dobré jméno republiky".

Byly to samé lži.

Jan Baťa se přesto v Brazílii nevzdával. Neomezil se jen na výstavbu obuvnické továrny. Pustil se do chovu hovězího dobytka se zvláštním zřetelem na kvalitu jeho kůže. Aby jeho brazilské podnikání mělo kvalitní základnu, pustil se do velkorysé zemědělské kolonizace svých pozemků. Vybudoval zde postupně čtyři dodnes kvetoucí města - Batatubu, Mariapolis, Bataguasu a Batayporu. Vypracoval projekt přehrad s vodními elektrárnami na řece Paraná a ideu mostu mezi sáty Sao Paulo a Mato Grosso.

Už během války promýšlel koncepci jak pomoci přelidněné Evropě. Po válce vypracoval studii "Dynamizmus míru", kde rozvíjí koncepci migrace cca 30 - 50 mil. nadpočetných obyvatel Evropy do prázdných krajů světa, kde by pro ně byly připraveny veškeré podmínky k životu a práci. Podle jeho názoru právě přeplněná Evropa vyhovuje expanzi komunizmu. Studii mj. předložil papeži Piu XII., od něhož dostal souhlas a požehnání. Římská Dominikánská univerzita tuto studii vydala jako univerzitní spis. Zřejmě zde jsou kořeny falešné fámy, že Jan usiloval o vystěhování českého národa do Patagonie.

Přitom v souvislosti se svou koncepcí migrace je Jan Baťa navržen jako kandidát na Nobelovu cenu míru pro rok 1957. Velkoryse se však kandidatury vzdává ve prospěch oficiálního kandidáta Brazílie - maršála Rondona, přítele rodiny a průkopníka telefonizace Brazílie.

Jan Antonín Baťa - připraven nedemokratickým soudem o majetek a neočištěn - umírá 23. srpna 1965. Nezemřel však jako poražený. Jeho dílo, které za sebou zanechal ve Zlíně, v Asii, ve Spojených státech, v Jižní Americe svědčí o nezdolném optimismu, o nadprůměrné invenci a organizačních schopnostech, svědčí o tom, že byl zcela rovnocenným nástupcem svého geniálního bratra Tomáše Bati.

Jan Antonín Baťa umírá - snad symbolicky - v den, kdy je slavnostně otevřen most pře řeku Paraná, jehož vybudování prosadil.


                

 

Karavana-uspechu.eu

 Životopisy slavných 


 






ROZŠÍŘENÉ VYHLEDÁVÁNÍ



  Citáty  
۰Mysl se nikdy neunaví, jen je někdy znuděná z ,,potravy,, kterou dostává.

Napoleon Hill
 



Registrace zákazníka

Jak pracovat s knihami

Nabídka spolupráce




Email:  
Heslo:  
Poslat heslo

Starobylé svitky



VIDEO






Vedeme.cz


administrace
© copyright 2009 | www.frkal.com/ WebDesign | all rights reserved